Historie školy

       Děti z Vysočan musely v první polovině 19. století za vzděláním dojíždět do školy v Libni.
Dle záznamů v pedagogické dokumentaci byly docházením znevýhodněny, prokazovaly horší výsledky  než „domácí“. Po zveřejnění těchto problémů začal spolek osvícených vysočanských občanů usilovat o zřízení obecní školy. Byl zakoupen jednopatrový dům a uspořádala se dobrovolná sbírka, k níž byl připojen výtěžek z plesu v budoucí školní budově.
       Zahájení vyučování bylo spojeno s uctěním svátku manželky císaře Františka Josefa I., Alžběty, známé pod jménem Sisi. Slavnostní průvod vycházel z Proseka, kde se konaly služby Boží. Den 20. listopad 1854 se tak stal prvním dnem vysočanského vzdělávání.
       Postupem času vyrostly ve Vysočanech další školní budovy, jejichž kapacita nestačila, jak dosvědčuje naplněnost tříd v dnešní době nepředstavitelná: téměř sto dětí v každé třídě.
Naše funkcionalistická budova byla slavnostně otevřena ve školním roce 1937/38 pro žáky
ze Starých a Nových Vysočan a Proseku. K 1. září měla 457 žáků.
       V okolí bylo 39 továrních podniků, z nichž nejznámější jsou: Matador, Fr. Odkolek, Aero,
Českomoravská Kolben Daněk, Siemens, Spalovna, Duko. Sousedství těchto válečně významných továrních objektů ji zařadilo ve válečné době mezi nejohroženější školní budovy v celé Praze. Stav budovy po bombardování v březnu 1945 nedovolil pokračovat ve výuce. Letní vichřice zkázu dokonala. Pravidelná výuka byla zahájena až v říjnu 1945.

       Po oddělení chlapecké a dívčí školy byla přistavena tělocvična. Jinak se původní budova se mnoho nezměnila. Výuka probíhá v 18 učebnách, které jsou současně kmenovými třídami, z nichž jedna je vyčleněna jako odborná pracovna přírodopisu. Další výuka je organizována v odborné pracovně Ch-F, dvou počítačových pracovnách, cvičné kuchyni, informačním centru. Součástí školy je tělocvična a školní hřiště vhodné pro míčové hry ( malá kopaná, odbíjená,  volejbal). V hlavní budově je umístěna školní kuchyň s jídelnou. Změnily se prostory školní družiny, protože budova zvaná Školička byla odevzdána do užívání Gymnázia Špitálská. Školní družina má šest oddělení, z nichž čtyři jsou v budově školy a dvě v budově zvané Bumbálek.

       Od roku 1990 probíhala postupná modernizace vnitřních prostor: sociální zařízení bylo plně
zrekonstruováno, problémy s dodávkou tepla byly vyřešeny vybudováním vlastní plynové kotelny. Prostory chodeb byly uvedeny do původního stavu obnovením prosklení stěn tříd. Spojovací chodba vyřešila problém přístupu k tělocvičně. Nevyužitá školní zahrada byla přeměněna na víceúčelové hřiště s umělým povrchem, který umožňuje jeho využívání po celý rok. Prostorové podmínky zůstaly uchovány v původní podobě. Úpravou některých místností škola získala další prostory.

       Dne 21.10. 2004 byla školní budova jako součást souboru funkcionalistických školních budov při Novoškolské a Špitálské ulici v Praze 9 zapsána do Ústředního seznamu kulturních památek ČR.